Jak odpustit (nejen) svým rodičům?

Otázkami souvislosti odpuštění a jeho spojitostí s naším životem se zabývám s velkým zájmem. Je pro mě krásné sledovat, jak se věci hýbou v životě mém i v životě druhých lidí na základě toho, že si jednoduše dokážeme odpouštět.

Často se vracíme do svého dětství a říkáme, co nám rodiče udělali. Dobře víme, co měli dělat jinak. Co nám mohli jinak ukázat. Že nás měli více chválit. A někdy si stěžujeme i na to, že se jejich výchova na nás podepsala.

Ano, to všechno se děje. Je dobré, si všechno uvědomovat. Dokázat si otevřeně přiznat, co nám jako dětem vadilo. Jen tak je totiž možné, že se dostaneme z našeho nastavení jinam. Tam, kde chceme ve skutečnosti být. Lidem někdy tečou slzy, když vypráví o svém dětství. Ptají se, jestli je to normální. Mají strach, že budou vypadat hloupě. Je jim trapné, přiznat negativní postoje vůči druhým. Proč ale? Vždyť jen tím, že z nás všechno „vypadá“ si můžeme začít budovat hezčí svět.

Proto se nebojte, že budete vypadat na konzultaci jako slaboši. Pokud mámu s tátou milujete, je to úžasné. Jsou ale mezi námi i lidé, kteří třeba zatím (i svým rodičům za zpackané dětství) odpustit nedokáží.

Pojďme se podívat na odpuštění trošku netradičně. Vždyť všechny naše vztahy jsou založeny na lásce. A tam, kde je láska, bývá i odpuštění.

Proces odpuštění skrze naše pocity

Jsem vděčná, že se v dnešní době dokážeme zabývat některými souvislostmi našich mentálních nastavení v našem mozku a jejich dopadem na kvalitu našeho života. Tento postup nám může pomoci i v oblasti odpuštění. Ve své praxi kouče jsem přímým svědkem dopadu mentálního nastavení na naše pocity a také na procesy odpuštění.

Proč neumíme odpouštět ?

Dokážeme lidem pomoci s traumaty, strachem, úzkostí, i nenávistí vůči sobě a vůči druhým. Díky vyhledání počátku ublížení je možné dostat se až do našeho nitra.  Je to přijatelné dokonce i pro ty, pro které je těžké přistupovat ke svým pocitům. Můžeme pracovat s tím, že dokážeme přenastavit všechny naše vnitřní bolesti a zranění. Dostaneme se díky našim emocím až do mentální hloubky. Ke kořenům našich problémů a našich negativních programů, které nám brání nalézat schopnost jakéhokoli jiného přístupu k sobě i k druhým lidem. Jsou to destruktivní vzorce, díky kterým pak jednáme jako stroje. Bez toho, aniž bychom měli v sobě přirozenou sílu a také potřebu naslouchat našemu srdci.

Pokud tedy patříte k těm, kteří stále „nemohou odpustit“, zkuste zapracovat na svém mentálním nastavení.

Proč je důležité odpouštět ?

Zrady a křivdy, které neodpustíme, v sobě stále živíme. Jsou stále s námi. I když je nevidíme, jsou u nás. V naší hlavě. A ubližují nám. Neschopnost odpustit a pocity velké křivdy a bolesti mohou časem v člověku přerůst ve vážné fyzické onemocnění. Zanedbatelné nejsou ani nemoci jako bolesti páteře, poruchy imunity, nespavost, deprese, poruchy přijmu potravy, sexuální poruchy a další psychosomatická onemocnění. Závažným následkem může být také rakovina.

Naproti tomu se dá s jistým nadhledem říci, že odpuštěním mládneme. Stáváme se krásnějšími. Začínáme zářit. A především, odpuštěním si otevíráme cestu k příjmu té nejsilnější energie. A tou je láska.

Zkusme dnes odpustit všem těm, kteří nám kdysi ublížili. Zkusme se zamyslet nad tím, proč se tomu asi stalo. Zkusme otevřít svá srdce a pozvat do nich zpátky ty, kteří tam mají stále svá volná místa.