Učit se od dětí.

Často se při koučinku setkávám s otázkami, jak přistupovat k rozdílnosti generačních názorů.

Děti si chtějí vytvářet svůj vlastní životní postoj. Dospělí jim do toho často mluví. Opravujeme jejich vnímání světa. Mluvíme jim do jejich snů. Říkáme, co dokáží. Ukazujeme jim omezenî. Někdy je dokonce strašíme : „Počkej, však ty poznáš, až začneš chodit do práce.“ Nebo : „Moc se nesměj. On tě ten smích přejde, až vyrosteš.“ Nebo : „Připrav se na samé povinnosti. Život není zábava.“

Předáváme jim tak vzorce a programy, které jsou však jen naším negativním vnímáním reality. Děti jsou přitom nastaveny primárně na pozitivní myšlení. Radost je ( ještě zatím ) jejich přirozenou součástí. Od dospělých se potom učí,  že si dobrý pocit musí zasloužit.

Proto se potom v dospělosti učíme, že radost je to zásadní. Vracíme se zpátky do svého nitra, abychom si to uvědomili. Hledáme možné cesty, jak vrátit do běžného života hru. Učíme se začlenit do života zájmy a koníčky. Chodíme k psychologům, aby nám s tím pomohli.

Nyní zde uvedu některé  vzorce , které jsem vyhledala klientce, která se v životě nedokázala radovat :
– Nevěřím si

– Nejsem v pořádku

– Byla jsem hnaná dokazovat

– Kritizovali mně

– Byla jsem ta špatná

– Život není fér

– Já nejsem ta vyvolená

– Pochybuji o sobě

– Srovnávám se s druhými

– Mamka mi odrazovala

– Mamka říkala, že nezvládnu

– Mamka mně nepodpořila v mém rozhodnutí

Jednalo se o velmi hezkou ženu. Žila bez partnera a rodiny. V práci byla úspěšná, ale v osobním životě nedokázala mít zájmy. Přátel také moc neměla. Po odstranění negativních přesvědčení došlo k přerámování podvědomí. Klientka si vzala zpátky své právo na radost. Začala se opět cítit lépe. Otevřela se partnerskému vztahu.

Učme se od našich dětí. Nechme jejim projevům radosti velký význam. Podpořme je v jejich snech.
Jak? Třeba tím, že jim dáme důvěru. „Věřím, že ty toho pilota jednou dělat budeš. “ „Věřím, že ty budeš dobrá máma.“ „Věřím, že tobě se ty velké sny podaří.“

Zároveň se od dětí učme radosti. Jak ? Udělejme něco bláznivého. Choďme často do přírody. Cestujme do oblastí, které jsme si přáli navštívit. Navštěvujme různé kurzy. Sportujme.

A hlavně – naslouchejme. Děti nám říkají, jak na to. To jen my je často neslyšíme.